Říkejte mi Wei-Hai-Na

První den školy je vždy událost přinášející jistou dávku nervozity a je jedno, jestli Vám je šest a mašírujete si to za ruku s maminkou na ZŠ Gajdošova v Ostravě, anebo 25 a valíte na mopedu cizího Taiwance směrem k jedné z taipeijských universit.

National Taiwan Normal University, osmé patro, pokoj č. 807, učitelovo jméno v čínských znacích. Vešli jsme dovnitř a usadili se kolem kulatého stolu v místnosti, která by nutně potřebovala vymalovat. Nikdo neřekl ani slovo, nepozdravil, neusmál se. Všichni vypadali jemně rozrušeně a nijak zvlášť nadšeně. Rozhlídla jsem se kolem dokola a začala se modlit, aby můj první dojem byl jako vždy i tentokrát zcela mylný a z těch sedmi unuděných tváří se vyklubali neuvěřitelně milí a vtipní spolužáci, díky kterým zažiju půl roku smíchu a zábavy – jinak se na Taiwanu můžu taky dost dobře užrat nudou. Od zírání na vlastní boty a hraní si s mobilem těch sedm statečných vytrhla až jakás dvou minutová melodie – jak jsem později pochopila, hrající úlohu našeho zvonění. Gong-gong-gong ještě ani pomalu nedohrál a do dveří již vcházela paní učitelka. Taková důchodkyně s výrazem ‚přísná ale spravedlivá‘ a jakoby zapomněla, že učí Beginners – level 0, začala na nás čínsky. Asi se nám představila. Pouze odhaduji, coby beginner – level 0  to opravdu nemohu říci s jistotou. Nicméně, ať už nám sdělila cokoli, řekla to velmi stručně a výstižně, neb než já se stačila rozkoukat, už jsem měla na stole papír o osmi bodech zakončený místem k podepsání.

Bod č. 1: Student svým podpisem stvrzuje souhlas s třemi kontaktními hodinami výuky denně.

Bod č. 2: Student svým podpisem stvrzuje souhlas s minimálně čtyřmi hodinami samostudia nad rámec kontaktních hodin denně.

Bod č. 3: Student svým podpisem stvrzuje souhlas s tím, že každý den začíná výuka krátkým testem.

Dál už jsem to nečetla, neboť mě přepadla jemná panika, že toto se asi úplně neslučuje s mou představou Taiwan = nohy hore, koktejl v ruce a občas načmárání jakéhos toho čínského znaku. A už vůbec ne, pokud já, coby držitel toho jejich stipendia, musím mít v průměru ze všech testů více než 80%, jinak mi prý všechny ty štědře věnované taiwanské dolary zase s radostí seberou.

Když jsme jí všichni dali písemný souhlas s oním polovojenský drilem, začalo obligátní představovací kolečko. Překvapivě nikdo z USA (mám dojem, že totiž v Americe čínština poslední dobou hrozivě frčí), místo toho třeba Nový Zéland, Indonésie, Španělsko, Wales, Francie a St. Vincent (pidi ostrov v Karibiku). Mno a klasika, že? Většina z nás sotva přijela a ze čtyř kluků ve třídě už mají dva Taiwanskou přítelkyni -a těm zbývajícím dvěma dávám max týden, než se do početné skupiny expatů po boku s krásnou anglicky příliš nehovořící Asiatkou přiřadí.

IMG_3820 IMG_3870

Paní učitelka

Ten první den jsme taky všichni dostali svá čínská jména. Takže od teď prosím žádná Hana Walderová, ale výhradně Wei-Hai-Na [wej-haj-na]. Čínské jméno nám paní učitelka vymyslela podle našich běžných jmen a příjmení tak, aby znělo alespoň trošku podobně a také – jelikož čínská jména jsou složená z běžných slov – tak, aby jejich význam dával aspoň trochu smysl a nebyla to úplná pitomost. Takže já jsem Wei od onoho W ve Walderová a ‚HaiNa‘ jako Hana s tím že ‚Hai‘ znamemá oceán (stejné Hai v Shang-Hai = Šanghaj) a ‚Na‘ je něco jako mladá slečna. Co znamená ‘Wei’ už si nepamatuju, ale asi bych si to měla někde vyhledat, když už je to jednou moje jméno.

Hana Walderová aneb Wei-Hai-Na

Poslední na pořadu prvního dne byla čínská výslovnost. Čínština není na rozdíl od většiny indoevropských jazyků nijak zvlášť postavená na intonaci věty. Dá se tak říci, že všechny věty, otázka-neotázka, rozkaz-nerozkaz, se intonačně říkají dost podobně. I přesto však v čínštině slyšíte přeskakování z jedné výšky hlasu do druhé, a to je tím, že čínské slabiky mají povětšinou jeden ze čtyř tónů: klesající, stoupající, klesající a hned zas stoupající a pak takový táhlý horní tón. A tak se jedna a ta samá slabika v čínštině může vyslovit čtyřmi různými způsoby, a zcela tím změnit význam daného slova (proto taky ty čárky a háček u Wei-Hai-Na). A neboť chytit tyhlety tóny správně je tedy pro jakoukoli konverzaci fakticky důležité, cvičili jsme je to kvíkání furt dokola a dokola asi hodinu a půl. Zastavila nás vlastně až ona podivná melodie gong-gong-gong ze začátku dne, tentokrát oznamující konec výuky. Paní učitelka rozdala úkoly – mimo jiné naučit se napsat své jméno, pže do třídní knihy se budeme hodinu co hodinu podepisovat každý sám čínskými znaky – a sdělila, že teda zítra první test. Pak si sbalila svou minikabelečku, z níž jí čouhaly čínské hůlky, a odešla. My se rozhodli, že půjdem na véču. Šli jsme do italské. Připadala jsem si trošku hloupě, že jsem na Taiwanu tři dny i s cestou a místo čínské kuchyně jdu na těstoviny, ale nechtěla jsem ze sebe dělat krávu hned první den, a tak jsem si – tiše následujíc mých sedm spolužáků – dala boloňské špagety. A nebyly vlastně vůbec špatné, no a ta moje nová třída nakonec taky ne.

Taiwanská školička IMG_3846 Slunečník (resp. deštník) chránící před opálením je Taiwanských krásek nutností Egg pie s náplní z ředkve Je libo hadí masíčko IMG_3906 Taiwan Beer IMG_3848

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s