Jak jsem kupovala plavky, aneb surfování za tým Amerika!

Když žijete v zemi, kde průměrná velikost oblečení je naše XXS, coby takový normální Evropan budete mít s jeho nákupem nutně problém. Když ještě ke všemu taková země postrádá kulturu chození na pláž či koupaliště a to, co právě že potřebujete sehnat, jsou plavky, bude Váš problém o poznání větší.

Byl pátek večer a já začala hledat plavky na svou nedělní surfovací premiéru. Když jsem dva roky zpátky v Pekingu nakupovala levné imitace světových značek, velikost, která mi byla tak akorát, byla XXL (doma mám normálně M). A protože Peking je na tom s průměrnou figurou tamějších slečen dost podobně jako Taipei a protože ani já se za ty dva poslední roky nijak výrazně nezměnila, věděla jsem, že mě srážeč sebevědomí v podobě nákupu XXL čeká nejspíš i tady. A tak tušíc, že sehnat rozumně vypadající plavky velikosti XXL bude – ostatně jako zřejmě kdekoli jinde – problém, jsem vyrazila na night-market. Ač oblečení je tam nepřeberně, s plavkama je to horší. Oni totiž  Číňani ani Taiwanci k móřu zrovna moc nechodí, a když už, tak zahaleni od hlavy až k patě aby neztratili nic ze své porcelánově bílé pleti. Takže prodej plavek, a to jakýchkoli, tady úplně moc nefrčí. A tak jsem bezradně chodila od stánku ke stánku, nevědouc jak říct plavky čínsky, všude předváděla plavání kraulem a přijímala odpověď “mei you” (nemáme) tak dlouho, až jsem na ten jeden jediný obchod se spodním prádlem a limitovanou sekcí plavek narazila. Po dlouhém přemítání, jsem jedny vybrala, zašla k prodavačce, ukázala na plavky, ukázala na sebe (to jako že chci svoji velikost). Odpovědí mi však bylo „one size“, neboli, jak prodavačka názorně předvedla natahujíc plavky do všech stran a úhlů, více velikostí není třeba neb plavky jsou přeci úplně univerzální zboží. A zřejmě i proto není třeba kabinek, neb plavky na Taiwanu padnou všem bez výjimky. Pochybujíc o tom, že bych taiwanskou univerzální velikost natáhla výš než nad kolena, jsem odešla domů a cestou důmala nad tím, jak moc nevhodné je surfovat ve spodním prádle.

Plavky moc nefrčí, ale cokoli jiného anoIMG_4136

Další den jsem se na doporučení kamarádek rozhodla vyzkoušet obchody západních značek. Ty, které tady ale jsou zastoupené, jsou především dost posh ála Louis Vuitton a tak podobně. Z těch pro normální lidi prý tak akorát Uniqlo a Zara. I vydám se hledat Uniqlo. Rozhodnu se jet na kole, ztratím se, nejsem schopna najít cestu, i přesto, že mám google maps v mobilu, připadám si jako největší debil, vezmu si taxi, řidiči říkám „shopping“. Po půl hodině bloumání hlavní shoppingovou třídou a ukazování nápisu Uniqlo náhodným kolemjdoucím, jsem tu Mekku mého sobotního odpoledne opravdu našla. Před první prodavačkou jsem ukázala už dobře nacvičeného kraula a její mei you mě málem přivádí k slzám (ano, trošku zveličuju). Je sobota šest večer, čeká mě večeře a kino s kamarády, zítra v 8:30 ráno odjíždím směr pláž a plavky stále nemám. Je třeba jednat rychle. Vracím se na night market ze včerejška, hledám ten jeden obchod s plavkama a oné prodavačce přesvědčené, že jejich plavky padnou všem a všude, pantomimou ukazuju, že můj zadek je asi o deset čísel větší než typický zadek místních slečen a že teda vážně ona jedna univerzální velikost není úplně pro mě. Slečna konečně chápavě pokývá hlavou a začne urputně hledat v zadních regálech, jestli by na mě, místního slona, něco našla. Našla. A já nevím, jestli se smát nebo brečet. Plavky mají bílý základ (a už za sucha jde vidět, že budou průhledné jak sviň), jsou poseté červenými a modrými hvězdami a nápisy America. Platím v přepočtu na naše 300 Kč a rozčarovaná celou tou krásou (ironie) svých nových plavek odcházím.

Valím domů, ať to dílo můžu vyzkoušet. Ráda bych samozřejmě viděla, jak v tom outifitu vypadám a jelikož jediné velké zrcadlo je ve výtahu, vydám se v plavkách do výtahu. Když najednou, někde mezi kontrolováním toho, že spodní díl má ten nejdivnější střih, co jsem kdy viděla, a toho, že díky tomu asi 300% push-up efektu mám prsa nacpané těsně pod bradou, se zavřou dveře a výtah se rozjede směrem dolů. Takže situace je následující. Já stojím v plavkách bosá ve výtahu a jedu dolů a ty čtyři poschodí přemýšlím, koho dole přivítám. Je to malá čínská babička, která očividně úplně nečekala, že ji dolů přijede něco bílého rosolovitého v plavkách s modro-červenýma hvězdama a nápisy america. Babi celá překvapená čeká, že vystoupím, což teda není úplně v mém plánu (já v prvé řadě vůbec nechtěla z toho čtvrtého patra dolů, že?), takže máme asi minutovou pauzu a ona pak, zřejmě trochu zmatená, nastupuje ke mně nejspíš přemýšlejíc nad tím, proč by někdo jen tak jezdil nahoru a dolů, kor ještě v plavkách. Atmosféra je napjatá, babi stojí mlčky, a mě pobavené celou tou absurdní situací cukají koutky. Babi vystoupí ve třetím patře a já ji řeknu čínsky na shledanou a spokojeně jedu zpátky do čtvrtého.

IMG_4238 IMG_4202

Mno, až na to jemné faux-pas a na to, že ty plavky jsou na mém těle fakt děs a hrůza, to byl veskrze úspěšný den. A vlastně co, stejně na sobě budu mít tričko a kraťasy, tak to plácání se kolem surfu za tým Amerika vlastně ani moc řešit nemusím.

V plavkách za tým Amerika

Edit This

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s