O kráse místních žen

Místní ženy jsou krásné, štíhlé, drobné, dlouhovlasé, rády nosí krátké sukně a kraťasy a nerady se opalují a přesto, že by mnoho expatů mohlo o jejich exotické kráse pět ódy do rána do večera, ony samy by se často velmi rády přiblížily kráse evropského/zápaďáckého typu.

V zemích s konfuciánskou kulturou, ostatně jako v mnoha jiných, hodnota ženy tradičně spočívala především v jejím mládí a kráse (a taky poslušnosti a schopnosti splnit manželovi, co mu na očích vidí). Mládí je dodnes u zdejších mužů velmi ceněno a roztomilost samotná je zde považována za sexy (proto to oblečení s Hello Kitty, a proto ta snaha i v dospělosti působit jako malé holčičky. Ideál krásy, však během posledních několika desetiletí prošel výraznými změnami.

Chao-Fei Yen

Dámy Ming Dynastie

Za dob císařů bývalo v Číně (a tedy i na Taiwanu) považováno u žen za krásné měly-li kulatý buclatý obličej, výrazné lícní kosti, malé kulatoučké připláclé nosánky a především pak mléčně bílou bezchybnou pleť. Ta byla vlastně snem žen v celé východní Asii (myšleno od Indie na sever a východ). Od nepaměti tak na sebe dámy v Korei patlaly všelijaká mlíčka, v Japonsku dávaly na tvář bělící prášek, a v Číně prý do sebe rvaly perly naplněné bílým práškem s nadějí, že zbělají. Bílá pleť bývala – podobně jako u nás v Evropě – odrazem společenského postavení. Aneb, opálení jsou pouze ti, jež musí pracovat rukama, na poli. S příchodem kolonialismu se pak místní dámy a slečny chtěly vyrovnat ženám evropských kolonizátorů, kteří ač mnohdy nenáviděni, byli přeci jenom považování za společensky výše postavené a chtě-nechtě k nim tak v jistém slova smyslu bylo vzhlíženo. A toto vzhlížení k západu a kráse našich lidí, zdá se, místní nepustilo dodnes. Naopak, jako by se globalizací a ekonomickým náskok západu onen hon za bílou pletí a evropskym vzhledem ještě prohloubil. A tak taiwanské dámy za slunečných dní vytahují deštníky, které rázem slouží coby slunečníky, a mazají se opalovacími krémy s faktorem 50+. Po večerech pak, až slunce zajde, používají nejrůznější bělící kosmetické přípravky. Bělící je tady snad všechno: sprchové gely, pleťové vody, krémy, masky, tělové mlíka i make-up. Všechno, všecičko. A jelikož kosmetika se tady prodává zásadně v rodinných baleních (ale jako minimálně pro rodinu snad o deseti dětech, protože všecky začínají na 1000 ml) rozhodly jsme se, že takovou tu základní budeme s mou drahou krásnou francouzskou spolubydlící šérovat. A tak když mi drahá krásná francouzská spolubydlící sdělila, že omylem koupila bělící odličovač make-upu, moc jsem jí nepoděkovala, neb má pleť přivyklá temný pokojům knihovny je už dávno za hranicí místního bílého ideálu. Pleť o něco tmavší než bělostná bílá je tady opravdu průšvih a malé holčičky se kvůli ní mohou snadno stát terčem šikany. A do této kultury, jsem si já, přivezla krém do solárka s tím, že v zimě se to bude hodit. Ke své debilitě nemám slov. Solárka tady samoze nejsou.

photo1000ml balení sprcháčů a šamponuKromě bílé pleti zdejší společnost za krásné považuje taky obří oči, malé vystouplé brady, extrémní štíhlost, plné rty, úzké rovné nosy ála evropská aristokracie a dvojitá víčka – tedy víčka jako máme my. A tak řada dam a mnohých pánů jezdí na dovolenou do Koreje, asijské Mekky plastické chirurgie, a nechávají si přišívat, přešívat, odšívat a sešívat, co se jen dá, aby se co nejvíc vzdálily jejich – jak to kamarádka nazvala – plochému obličeji a získali toliko vysněný 3-D obličej (3-D obličej, abyste tomu rozuměli, máme podle místních my v Evropě/na západě).

Ani ty jejich krásné černé vlasy je nebaví, a tak je barví a barví. Na tom by v dnešní době nebylo nic zvláštního, ovšem ona zrovna ta jejich černo-černá se přeci jenom přebarvuje dosti ztuha a tak mi celý ten proces připadá trošku jako boj s větrnými mlýny, protože ve výsledných odstínech já ze zásady žádný velký rozdíl nevidím. Oni však ano.

Bianca Bai yufen li

A tak, ač u nás bodují především Asiatky typu Lucy Liu, a to právě díky té pro nás atypické kráse, tady by prý se svýma šikmýma očima, tmavší pletí, malým připláclým nosánkem atd atd spadaly spíše do kategorie nic moc až škaredá. Aneb někdy si říkám, že svět se tady s takovou logikou v prdel obrací. A pak si uvědomím, že on západ na tom se svou honbou za opálenou pletí, přilepováním řas, barvením vlasů, liposukcemi a plastickými operacemi nejrůznějšího typu vlastně úplně stejně. A kor zrovna já, co si barvím vlasy od 18cti a počítání kalorií je mou nejoblíbenější činností hned za pravidelným sledováním, kolik vrásek se mi na mém dvaceti-něco-letém obličeji už pomalu ale jistě začíná tvořit, bych měla se svým rádoby šťouráním do místní snahy za dosažení jistého ideálu krásy pomlčet a radši jit přepočítat ty kalorie.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s