Den 5: Pan-fried buns (生煎包) – knedlíčky s vepřovým masem, zelím a zázvorem

Rozhodla jsem se, že následující měsíc večer co večer vyzkúšám jeden z pokrmů, který CNN uvedlo na svém seznamu těch 40-cti nejlepších z nejlepších z taiwanské kuchyně: http://travel.cnn.com/explorations/eat/40-taiwanese-food-296093 Den číslo 5 byl věnován jakés specialitě z města Tainan, a když jsem obrázek a název jídla ukazovala kolemjdoucím v Taipei, tak kroutili hlavama, že neví, co to jako je. Ani jídlo na den číslo 6 jsem nenašla (CNN opět doporučilo hospodu mimo Taipei). Takže skáču na taiwanské jídlo s číslem 7: Pan-fried buns, neboli v mém volném překladu knedlíčky z vepřovým masem, zelím a zázvorem. 

Pan-fried buns

Pan-fried buns

Knedlíků a knedlíčků je v Číně, Hongkongu a na Taiwanu nespočet druhů a já je miluju všechny. Zdejší knedlíky si coby strávník-amatér rozděluju do tří kategorií. Ty první jsou jak naše knedlíky na páře, říká se jim baozi. Většinou maj tak 10cm v průměru a dělaj je jak na sladko (s arašídovou pastou, sezamem, pastou z červených či zelených fazolí atd atd) tak na slano (od čistě vegetariánských, přes čistě masové, po nejrůznější mix). Jsou krásně nadýchané, čerstvé, levné a místní je povětšinou kupujou k snídani.

Baozi s pastou z červených fazolí (myslím)

Baozi s pastou z červených fazolí (myslím)

Baozi

Baozi

Těm druhým se říká jiaozi. Jiaozi jsou malinké rozkošné bobánky tak 5 cm v průměru, jsou z těsta podobnému polským pierogům a náplň je povětšinou nějaký druh masa smíchaný se zeleninou. A místní si je dávají se sójovkou a čili omáčkou k obědu či večeři. Ty třetí jsou pak knedlíčky wonton. Wonton-knedlíky mají taky masovo-zeleninovou náplň, ale jejich těsto – dost podobné těm jiaozi – je tak teňounké, že náplň skrze něj prosvítá, a tyhle se objevujou ve vývaru. Prostě zatímco my máme ve vývaru knedlíčky játrové, tady maj wonton-y. Ty pan-fried buns, o kterých bych dneska ráda psala, jsou ze skupiny Jiaozi. A ze všech těch místních knedlíků, knedlíčků, mám tyhlety bobky o velikosti menšího slepičího vajica snad úplně nejradši. A místní zřejmě taky, protože ještě ten den, kdy jsem přiletěla, můj taiwanský kamarád Carl nedal jinak, než že mě celou unavenou musí dostat na svůj moped a tyhlety knedlíčky mi narvat do chřstánu. A díky bohu za to!

Ty včerejší jsem si koupila na nočním marketu, který máme u baráku. Jsou tak šikovně schované v jedné z postranních ulic se stánky s oblečením, že vlastně vždy, když se je vydám hledat, je to pro mě trošku loterie, jestli najdu či nenajdu. Našla. A klasická řada jiaozi-chtivců mě tentokrát už ani nepřekvapila. I přidala jsem se do řady k nim.IMG_5359 Dámy knedlíkařky musely děláním jiaozi strávit minimálně poslední dva životy, protože jejich rychlost, zručnost a preciznost je neuvěřitelná. Jedna z těsta odhazuje kuličky, druhá je v ruce rozválí na placičku, do níž dá směs na kousky nakrájeného vepřového se zelím, a zázvorem a bobánka zabalí a třetí mu hore přidá semínka sezamu a připraví ho pro dámu čtvrtou, hlídačku pánví. Knedlíčky typu jiaozi se normálně buď vaří ve vodě jako torteliny, anebo na páře. Tyhlety pan-fried knedlíky se ale nechávaj smažit na pánvi z jedné strany, takže jsou zespod krásně křupavé a fajnově mastné, zatímco hore vláčné a měkkoučké. IMG_5364 Nadiktuju si, že ji chcu pět, zaplatím na naše 22 korun, dostanu ty krasavce v papírovém sáčku (fancy krabičky dávají od deseti a výše), nakydám si do mini-sáčku sójovku a čili omáčku a rozhodnutá sníst je až doma nebezpečně zrychlím krok, ať jsou ty tři ulice co nejrychleji za mnou. Neodolávám však a první nakusuju už cestou, pokypu se, protože klasicky zapomenu, že to maso se zeleninou pouští trošku šťávy, která mi – ostatně jako vždy – skončí na břuchu.  Řeknu si, že jsem prase nenažrané bez špetky sebe-disciplíny a zbývající čtyři už opravdu nechám na doma. Tyhlety knedlíčky jsou nebe na zemi a z místní taiwansko-čínské kuchyně patří vůbec k mým nejoblíbenějším jídlům. Kombinace vepřového, zelí, špetky zázvoru, opražených sezamových semínek a tenkého místy křupavého těsta je neodolatelná a jíst bych je mohla od rána do večera. Což jsem vlastně ten první měsíc tady taky praktikovala a nebezpečně se zmenšující džíny mi dávaj nekompromisně najevo, že to asi nebyla nejvhodnější volba. Mno ale co, oproti místním jsem tak jako tak za buřtíka, takže kilo dvě navrch jsem za tuhletu dobrotu ráda ochotná obětovat. Verdikt v tomto případě asi ani nemusím dodávat prostě “miluju, miluju, miluju”.IMG_5391IMG_5385

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s