Jak jsem na Tchaj-wanu točila film

Jako mnoho děvčat, i já si jako malá od života přála jediné: být princeznou. Že se mi to poštěstí ve 25 letech na Taiwanu, by mě ale ty dvě dekády zpátky asi jen stěží napadlo.

Všechno to začalo minulou středu, když jsem šla se třídou na hodinu salsy. Po 90 minutách marné snahy o zapamatování si kroků a otoček ála hříšný tanec jsme se všichni nadšeně rozhodli přijít další týden znovu a rozutekli se každý svou cestou. Ta má vedla na toaletu. A vydala se za mnou slečna s černočernými vlasy, výrazným make-upem a černou kapucí přes hlavu. Zastavila mě u kabinek a říká: „hej, já jsem agent“, a já, dívajíc se jí do toho ledového obličeje bez náznaku úsměvu, jsem na okamžik zapřemýšlela, jestli myslí agent StB nebo 007. „Nechtěla bys do filmu?“ Já se rozesmála a ptám se, o co by jako šlo. „No takový film prostě. Hledáme „western girls“ na komparz. Máš v pátek čas? Zaplatím ti dva až tři tisíce.“

„Mno čas jako úplně nemám, ale tak udělám si ho. A vydělávat tady kvůli turistického víza nesmím, ale už jenom pro tu zkušenost by mě to zajímalo“. A tak slovo dalo na těch dámských záchodcích slovo a v pátek v osm ráno jsem stála na konečné jedné z linek metra a čekala. Luna s manželem přišla co nevidět. Ona, Tchajwanka opět s tím výrazným make-up a opět s tím ledovým výrazem, on, dva metry vysoký namakaný černoch-introvert. Nikde nikdo a mé lehce paranoidní já, které má tendenci probouzet se až když už je vyloženě pozdě, začínalo pracovat na plné obrátky. Za chvíli ale došla i španělská Louisa, brazilská Daniela, a californská Amy, a neb ty už měly s Lunou jakési zkušenosti, uklidnila jsem se, že se tedy s největší pravděpodobností nestanu obětí tchajwanského porno-průmyslu, ale že se opravdu jedná jen o jakýsi komparz slušného druhu.

IMG_5693IMG_5713

Luna zaplatila taxíka a vyjeli jsme. A jeli jsme a jeli jsme přes hory a doly, až jsme zastavili u místních Kavčích hor, u studií televize Formosa. Všude dokola už postávali herci a hérečky, vypadajíc, jak by je sem někdo přemístil z minulého století. Podmínky byly trošku bojové, šatnu měla pouze největší hvězda, zbytek komparzu se maloval a česal v předsálí. Každá jsme dostaly princeznovské šaty (teda kromě brazilské Daniely, protože její hrudník byl asi tak o pět čísel větší, než místní švadleny kdy mohly vidět, a proto bylo rozhodnuto, že se Daniela protentokrát natáčení nezúčastní. To u mě problém nebyl, že ano.

Princezničky jak ze žurnálu :D :D

Princezničky jak ze žurnálu 😀 😀

Slušelo nám to velmi. „Princezničky jak ze žurnálu“, říkala jsem si tiše si pro sebe chválíc ty kýčovité šaty, co vypadaly, že mi konečně splní dětský sen. Mou upřímnou radost zrušila až nadřízená Luny, která mě obešla ze všech stran a jediné co řekla, bylo, ať si laskavě zkusím udělat make-up a něco s vlasama. Vlasy mi nakonec udělaly místní tety-vizážistky. Pak nás – hvězdy dne – namačkaly do auta a převezli asi o 200 metrů dále. Tam už stálo postavené tchajwanské městečko jak z první poloviny minulého století a v něm na dvě stovky herců.
IMG_5720Bylo nám řečeno, že se děj odehrává za druhé světové války a že hrajeme dámy ze západu, které zde na Tchaj-wan doprovázely své muže, obchodníky, a že naším úkolem bude vmísit se mezi ostatní a dělat, že jsme součástí místní komunity.

Ale jako jak za druhé světové války? Vždyť na sobě máme šaty jak z 15. století?“ A já navíc ještě paraplíčko, se kterým bych se na konci 19. století nestyděla jít ani na karlovarskou kolonádu. Prostě, nedávalo nám to mnoho smyslu a ten poslední zbyteček naděje, že snad jenom popletli anglické letopočty, zmizel v momentě, kdy jsme se potkaly s našimi mužskými protějšky. Ti na sobě totiž měli obleky, ve kterých většina z nich chodí přes týden do práce. Bylo to trošičku absurdní, ale místní vypadali, že jsou s tím zcela spokojeni. Usmívali se, chtěli se s náma fotit, dokolečka opakovali „hen piaoliang“ (ooo, tak pěkné) a hladili si materiál šatů. Nikomu, zdálo se, nepřišlo naše odění, které by za druhé světové bylo dobré 4 století z módy (teda kromě paraplíčka to jenom asi tak století a půl), nikterak zarážející.

Jeden z evropských obchodníků za druhé světové (asi přijel na Taiwan prodávat peroxid na vlasy...)

Jeden z evropských obchodníků za druhé světové (asi přijel na Taiwan prodávat peroxid na vlasy…)

A protože nám nikdo nic bližšího o filmu neřekl, celý den jsme přemítali, o co v něm tak asi vlastně jde. Všechno to bylo poněkud matoucí, neb naše celodenní hraní spočívalo v tom, že jsme, rozestavění tak nějak na střídačku mezi místními, vítali japonské gejši, které kolem nás projížděly na krásně zdobených vozech taženými koňmi. Před vozem šel pán (prý místní tchajwanská hvězda) a provolával: „Japonské krásky, zaplať a vezmi si jednu domů! Japonské krásky, zaplať a vezmi si jednu domů!“ a do toho ten náš dav místních, cizinců, mužů, žen, mladých, starých, dětí, dospělých jásal a mával a všichni do jednoho vypadali, že zaplatit si domů japonskou gejšu je to jediné po čem jejich srdce toho slunečného dne touží. A to jsme dělali celý den. Mávali a jásali a mávali a jásali a čekali a vlastně hlavně čekali, neb to se tak u filmu jako dělá – hodně se jako čeká. A my opravdu čekali hodně. Zdálo se, že jsme za celý den natočili všehovšudy tak dvě minuty filmu.

IMG_5764 IMG_5770

V pět odpoledne přišla průtrž mračen a s natáčením byl šmitec. Všichni jsme se rozutekli zpátky do budovy televize Formosa, vysvlékli ty hrůza-šaty a překvapivě unavení z toho celodenního nic nedělání pelášili domů. A já si uvědomila, že už nikdá nebudu chtít být ani princeznou a už vůbec ne herečkou, neb obojí byla ve výsledku docela núďa. Na druhou stranu ale, kolik lidí tak může dneska říct, že hrálo evropskou princeznu z 15. století schovanou za druhé světové na Tchaj-wanu.

IMG_5768

2 comments

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s