Den 10: Ba wan (肉圓) – Rýžový mega-knedl

V prvé řadě bych se chtěla omluvit všem těm, kteří občas (možná – zřejmě – zcela omylem) zabrousí na můj blog. Má 40-taiwanese-food-in-30-days výzva nabrala nečekaný směr, neb se na mě valí termíny ze všech stran a blog s průměrnou návštěvností čtyři (ale když to jde fakt dobře tak klidně aj šest) lidí denně šel a bohužel i v následujících týdnech půjde trošku stranou. Jídla zkouším i nadále (džíny jsou čím dál tím víc proti), ale blogovat o nich každý den už se mi bohužel nedaří. Ale tak dneska, když je ta sobota, a já mám dělat věci do školy, napíšu něco málo o Bawanu.

Už je tomu týden, co jsem se vydala hledat Bawan, místní masem plněný mega knedlík s těstem z rýžové mouky, kukuřičného škrobu a škrobu ze sladkých brambor. Milujíc ty jejich knedlíky pomalu víc než svůj život, jsem se nemohla dočkat, jakou směsici poetických chutí tato jejich obří alternativa nabídne.

Ba wan (肉圓)

Ba wan (肉圓)

Byla sobota krátce po poledni a já – opět vybavená nepostradatelnýma google maps – vyjela do nedaleké čtvrti. Poplantaný google mě potahal snad všemi uličkami Taipei jako by mu dělalo vyloženě dobře co pět sekund potřeštěně změnit směr, kterým se mám vydat. Nakonec jsem se na něj vyprdla a vyzbrojená svým ukazováčkem a frází „Qing wen, wo yao zhege“ („prosím Vás, já chci toto“) jsem chodila od jednoho dobrotivého taiwanského obličeje k druhému a ukazovala na fotku bawanu a doufala, že se někdo chytne. Chytl, ale prý mám smůlu, bylo mi řečeno, Bawanovo doupě totiž otvírá až se soumrakem. A tak jsem se vrátila domů a na Bawan vyhradila nedělní večeři. A v neděli opět vyjela a opět zklamaná googlovským škádlením, které už opravdu nepovažuju za nikterak zábavné, zase strávila notnou dávku energie a času hledáním pana bawana. Nakonec se konečně podařilo.

IMG_5870Bawanovo doupě bylo schováno v jedné z postranních uliček a vedle něj byl krásný chrám. Stál si tam jakoby nic, vmáčknutý mezi dva taiwanské domy. Pro mě krása schopná člověku vyrazit dech, pro místní zřejmě pouze jeden z těch běžných chrámů, kterých je po Taipei rozeseto desítky. Chvilku jsem ho okukovala (bavila se nad tím pánem, co si v něm dával šlofíka) a šla na toho slavného Bawana.

Bawanova restauračka měla kuchyni, jak už to tady bývá zvykem, hnedka u ulice, takže člověk mohl kuchtíkům hezky čučet pod ruce. Knedlíky velké jako dlaň plavaly ve dvou pánvích s tukem. Slečna s rouškou přes pusu je občas promíchala a ty, co uznala za již dobře prosmažené, vytáhla na sítko po stranách pánve. Nechala je odkapat a pak vzala normální velké nůžky a několikrát ty téměř průhledné knedlíky nastřihla. Pak po jednom hodila do přistavené misky a polila omáčkou, posypala koriandrem a číšník mohl roznášet. Spokojená s bawanovic-přípravou jsem si šla sednou do jídelny schovanou za knedlíkářským pultem. Bylo plno a tak si ke mně za chvíli přisedly dvě tetky, kterým přišlo vyloženě podivné, že si fotím každou debilovinu – jídelním lístkem počínaje a rodinou u vedlejšího stolu konče.

IMG_5878

IMG_5880Bawan přiletěl v cukuletu. Přiletěl v mističce, kterou zabral do posledního volného místa. Vypadal lákavě. Nahoře otevřený knedlík z něhož vykukovaly kousky masa, posypán lístky koriandru a namočený v nějaké omáčce. Dokonce jsem k němu dostala i vidličku. Ideál, říkám si. Začnu do něj rýpat a bavím se tou podivnou konsistencí lehce připomínající bonbony marshmallow. Když ho chci odkrojit, začne se natahovat jako žvýkačka a já moc nevím, jak na něj. Nakonec se mi kousek podaří odervat, nadšeně se do něj pustím, a na tváři zřejmě vyloudím výraz značné nespokojenosti, protože pan bawan mi opravdu nechutná. Je to sladké, je to mastné, je to měkké, je to břitké, je to masité, je to… je to podivné… Dávám mu ještě další dvě šance – zkouším tu průhlednou omáčku, která se připravuje z rýžové mouky, vody a cukru – verdikt: nechutná. Zkouším ty kousky vepřového uvnitř – verdikt: nechutná (májí opravdu podivnou pachuť). Uznám, že se nic nemá rvát přes koleno a odcházím.

v hlavní roli pan Ba Wan

v hlavní roli pan Ba Wan

Ti, co mě znají, ví, že jen málokdo by byl schopen pozřít takové věci já a že vybíravá já opravdu nejsem. Pana Bawana, však, jsem nezvládla. Do dnešního dne přemítám nad tím, jestli ten bawan byl opravdu taková hrůza, nebo to mé rezolutní ne bylo spíše způsobeno nedělní kocovinkou, která právě v těch podvečerních hodinách dostála vrcholu. Nevím. Pravda ale, že pro spravení chutí jsem si po bawanu  zašla na smažené kuře s česnekem, které bylo v CNN seznamu doporučeno na další den a po tom mě nenatáhlo ani jednou. Právě naopak, olizovala jsem se ještě hodinu poté.

Pro rozšíření obzorů ochutnávka z místního menu

Pro rozšíření obzorů ochutnávka z místního menu

2 comments

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s