Den 11: Mochi (麻糬) – dezert z rýžové pasty

Rozhodla jsem se, že po následující měsíc večer co večer vyzkúšám jeden z pokrmů, který CNN uvedlo na svém seznamu těch 40-cti nejlepších z nejlepších z taiwanské kuchyně: http://travel.cnn.com/explorations/eat/40-taiwanese-food-296093 Den jedenáctý patří Mochi [čti: Moa-či], rýžovému dezertu, kterému neřeknu jinak než lehounký polibek anděla plněný božím požehnáním.

Mochi

Mochi

Mochi je rýžový dezert, který se těší veliké oblibě na Taiwanu a v Japonsku. Připravuje se ze speciálního druhu lepkavé rýže, která má velmi nízký obsah amylózy (pro ty, co jsou na tom se středoškolskou chemií podobně bídně jako já, wikipedie říká, že amylóza je jedna ze složek škrobu). A právě ten nízký obsah amylózy (kurec, co já se všechno při psaní toho blogu nedozvím) má za důsledek tu jedinečnou strukturu výsledného těsta připomínající něco mezi žvýkačkou a bonbonem Marshmallow.

Tahací Mochi-těsto

Tahací Mochi-těsto

Příprava Mochi není zrovna blesková záležitost. Rýže se nechá přes noc namočit ve vodě, vaří se až další den. V dobách minulých se pak ta uvařená rýže dala do velkého dřevěného moždíře a dva muži ozbrojeni dřevěnými palicemi ji – dodržujíc speciální rytmus – na střídačku hlava nehlava mlátili až do té doby, než z ní vznikla celistvá bílá lepkavá hmota. Ta už se pak jen vytvarovala do tvarů, jaké oku a srdci lahodily, naplnila se pastou z červených fazolí a obalila se v prášku z arašídů a cukru a voila, dezert vhodný na nejrůznější oslavy byl na světě. Dnes už se dřevěné palice nepoužívají, neb lidskou práci nahradily stroje. Tradiční náplň však zůstává stále populární, ač již zdaleka nemá tak výsadní postavení jako kdysi. Dnes se totiž s Mochi dělají nejrůznější kouzla a uvnitř byste tak našli vše, co by Vás napadlo, ať už je to jahodový džem, džem ze zeleného čaje, pasta z černého sezamu, či ze sladkých brambor, zmrzlina, rozdrcené arašídy nebo třeba kousky vepřového.

Mochi: zhora dole, zleva doprava: Mochi s arašídy, Mochi s červenými fazolemi, Mochi s černým sezamem, Mochi z tmavé rýže s arašídy

Mochi: zhora dole, zleva doprava: Mochi s arašídy, Mochi s červenými fazolemi, Mochi s černým sezamem, Mochi z tmavé rýže s arašídy

Mochi chodím nakupovat do cukrárny-pekárny u nás na rohu. Je to taková lepší trošku posh-cukrárnička, kde prodávají nejrůznější napodobeniny francouzského pečiva osvěžené o místní taiwanský šmrnc (čímž se tak nějak diplomaticky snažím říci, že navzdory vzhledu téměř identickému, to chutově bohužel není vůbec vůbec ono. Jinak je ale ta cukrárno-pekárna parádní. Každý den tam mají kytice živých květů, vše je čisté, voňavé, načančané. Paní prodavačky mají věčně úsměv na rtech, oblečeny jsou v slušivých uniformách, které doplňuje tvídová bekovka a rouška přes ústa. Mno a co mě baví snad úplně nejvíc, je že pro zpříjemnění nákupu vyhrávají ty nejhorší německé šlágry známé z alpského apres-ski. Nevím, kde na ně přišli, a proč si myslí, že zrovna tohle se do toho francouzského posh-stylu hodí, nicméně mě ta absurdita během mého obligátního Mochi-nákupu cestou do školy, pokaždé rozesměje, a to se pak jde na ty tři hodiny čínského mučení tak nějak lehčím krokem.

IMG_5036IMG_5026

Na Mochi jsem se stala závislá. Když je dva měsíce zpátky Max poprvé donesl domů a nedal jinak, než že ten podivný bobek musím zkusit, byla jsem z toho žvýkačkového těsta taková celá v rozpacích. Natahovalo se to, na zkus to bylo o trošku měkčí než želatinové bonbony a chuť to těsto samotné vlastně žádnou pořádně nemělo. Ta se odvíjela až od té náplně a prášku, ve kterém byla celá ta podivná věc, u které jsem nedokázala identifikovat z čeho je, obalena. Ani sladké to pořádně nebylo. Než jsem to svoje první Mochi ale dojedla, bylo mi více než jasné, že další den ho musím mít znovu. A tak se tak stalo a od té doby se tak stává dnes a denně. Oblíbila jsem si hlavně ty s arašídovou náplní, která chutná jako arašídové máslo, a taky tu s černého sezamu, která mi zas připomíná naši náplň makovou. Mochi je sladké ale ne přeslazené, je malé ale ne zas příliš malé, je levné (16-20 místních doláčů, cca 10-13 Kč za kus), nedrobí, a díky těstu, které tvoří vlastně jenom ta rýže se mi chce věřit že snad i tak nějak dietní. Prostě pan Mochi je ideální dezert či snack a pro mě občas i snídaně, oběd a večeře.

Mochi, mochi everywhere

Mochi, mochi everywhere

One comment

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s