O náboženství na Tchaj-wanu

S náboženstvím na Tchaj-wanu se to má tak, že je v tom dosti zmatek a rozhodně žádný stres. Jedno náboženství se tady prolíná s druhým tak zlehounka a nenápadně, že je pro místní často těžké říci, kam svým náboženským smýšlením vlastně patří. Výsledkem je směsice zvyků a tradic, ve kterých aby se čert vyznal.

Buddhistický Baoan Temple, Tchajpej

Buddhistický Baoan Temple, Tchajpej

Na Tchaj-wanu byli k nejrůznějším náboženstvím vždy tolerantní a raději než vést války, si navzájem leccos vypůjčili. Tchajwanci, původně pohani jak poleno, tak pobrali něco od holandských protestantů, kteří jim tu v 17. století na chvíli okupovali jih ostrova, něco od katolíků ze Španěl, kteří jim pomotali hlavy na severu, něco z japonského šintoismu, to když se jim tu na konci 19. století naprdolili Japonci, avšak nejvíce pak převzali od čínských buddhistů a taoistů, kteří zde poslední pár století co chvíli zakotvili a přitáhli další osadníky. A jak se zde čínská populace s radostí rozšiřovala a úspěšně z té původní tchajwanské dělala menšinu, rozšiřoval se i vliv buddhismu a taoismu. Dnes se k náboženskému vyznání na Tchaj-wanu hlásí přes 80% obyvatelstva, z nichž 35% procent se považuje právě za buddhisty a 33% za taoisty. Zbytek je pak takový všelijaký mišmaš – hen tam 2,5% procent protestantům, hen tam něco málo přes procento katolíkům, 0.3% muslimům a hen tam něco dalším dvou desítkám náboženství prapodivných jmen, z nichž znám už jenom Církev Scientologickou Toma Cruise a Svědky Jehovovy (ti tady mimochodem také rádi chodí od bytu k bytu a když jim slušně vysvětlíte, že nemáte zájem, tak Vám alespoň popřejí hezký den a nezapomenou připomenout, že i tak Vás Bůh miluje – kluci, díky!).

IMG_7194

Všelijakých chrámů je po Taipeji rozeseta spousta, a stousta z nich – ač kdysi zřejmě vystavěných na místech, které odpovídaly logice feng shui – jsou dnes v důsledku urbanizace schovány mezi domy, mezi stromy, u silnic, u paneláků, mezi stánky s jídlem nočních marketů, uprostřed kruhových objezdů, vlastně všude. To jim však neubírá nic na jejich kráse, majestátnosti a pro mě i značné exotičnosti. A jelikož pro buddhisty není až tak důležité chodit s ostatníma ovečkama na mše a oddávat se víře v boha při masových akcích, mívají místní své malé oltářky často hezky doma po ruce. I Carlova maminka má jeden v obýváku, a jak jsem si při svých pochůzkách Tchajpejí stačila povšimnout, oltářky mají hezky po ruce (hned vedle polic s nářadím) i hoši v řadě místních opraven skútrů.

Ciyou Temple, Taipei

Buddhistický Ciyou Temple, Tchajpej

Zdejší chrámy, ať už buddhistické či taoistické, jsou ohromné stavby hrající veselými barvami a zahaleny všudypřítomným odérem z vonných tyčinek. Těmi místní odhánějí zlé duchy a očisťují své duše, to aby mohli bohové přijít blíže. Mezi barvami zdejších chrámů převládá červená a žlutá. Červená je v čínské kultuře považována za barvu štěstí (a proto se zde také tradičně vdávalo a ženilo v červeném, a pak jim poblbl západ hlavu a s červenou byl šmitec). Žlutá je pak centrem energie – skloubí v sobě jak bílý yin, tak černý yang, je středem vesmíru, a tím tedy i všeho ostatního.

Tradičních čínský-taiwanský svatební šat (převzato odněkud z googlu)

Tradičních čínský-taiwanský svatební šat (převzato odněkud z googlu)

Místní chrámy bývají věnovány několika bohům a občas i několika náboženstvím. Zatímco u nás by představa kostela sdíleného muslimy a křesťany, či katolíky a protestanty, asi úplně neprošla, v Tchajpeji je náboženská tolerance nejvyššího stupně a taoisti a buddhisti  tu často “sedí ve stejných lavicích”. Místní bohové, či chcete-li svatí, na rozdíl od antického Říma či Řecka nevelí nadpozemským silám, ale spíše disponují speciálními vlastnostmi, kterými Vám mohou v boji s tím či oním pomoci.

Modlíme se, modlíme se

Modlíme se, modlíme se

Každý svatý, kterému je daný chrám věnován, v něm má svůj oltář. Místní tak chodí pro radu a pomoc přímo k odborníkovi na slovo vzatému – před zkouškou k bohu študáků, před výjezdem na moře k bohu rybářů, v nemoci k bohu zdraví, v osamění k bohu lásky atd. atd. Klaní se před ním, co jim duchovní síly stačí a zádové svaly dovolí a v momentech nerozhodnosti se ho pomocí dřevěných na červeno obarvených půlměsíčků ptají na otázky. S půlměsíčky chvíli v dlaních štěrkají, breptají si pro sebe nějakou modlitbu a v hlavě formulují otázku, na niž se chtějí zeptat. Pak ty dva kousky dřeva z ničeho nic šustnou na zem a když oba půlměsíčky spadnou vypouklou stranou hóre, Bůh říká “ne” – když jeden vypouklou a jeden rovnou, odpovědí je “ano”.

Modlící mu na oltáři výměnou nechávají čerstvé ovoce rozličných barev a tvarů, až si vždycky říkám, jestli to není škoda to tam jenom tak nechat ležet, že takové dračí ovoce člověka vyjde kus klidně na 60 korun – ale to ze mě jen mluví chudá duše studentská téměř ateistická.

Tak co nám dnes Pán poví

Tak co nám dnes Pán poví

Do chrámů chodívám ráda a chodívám do nich jenom tak na čumendu, protože mě baví celá ta prapodivnost místních zvyků, které mi nedávají mnoho smyslu. Občas mě pak popadne vtírává nálada a chodím od jednoho modlícího k druhému a ptám se „A co to tady s těma papírkama děláte?“ A proč to tady tak děláte?“, a oni většinou neumí anglicky a já zas ne čínsky, takže tradičně skončíme u slátaniny těch nejjednodušších anglicko-čínských slovíček typu „zhege money – God – hen gaoxing“ aneb “tohle peníze – Bůh – šťastný“. A pak jsem šťastná i já, jak jsme si to náramně popovídali, že od teď vím, že ty žluté papírky, které společně s obětním ovocem a balením vonných svíček prodávají ženy za pultem přímo v chrámu, symbolizují peníze a že tím pálením v peci je mění na energii, která stoupá vzhůru k zesnulým předkům, kteří si za peníze můžou v nebi užít jakousi srandu.  A pak jdu domů s úsměvem na rterch a říkám si, že si něco o tom buddhismu a taoismu a celkově náboženství na Tchaj-wanu musím přečíst, neb je to na ostudu, že tam tak chodím něvedouc vůbec, která bije. A než dojdu domů, tak na to předsevzetí samozřejmě zase zapomenu a za pár týdnů do toho chrámu lezu zas znovu a opět otravuju místní a s co nejmilejším výrazem ve tváři se táži “a proč vy tady tak sedíte? Jo kancelář chrámu, říkáte. A co že taková kancelář chrámu dělá? Jo vybírá od oveček peníze, říkáte. Jo aha, tak to děkuji za vysvětlenou, tak to já zas radějc hned půjdu o dveře dále.” 

Dámy prodávají propriety pro modlitbu

Chrámové dámy prodávají propriety pro modlitbu

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s