Den 23: Yú wán tāng (魚丸湯) – Vývar s rybíma koulema

Yú wán tāng (魚丸湯)

Jako další základní kámen tchajwanské kuchyně seznam CNN (http://travel.cnn.com/explorations/eat/40-taiwanese-food-296093) uvádí vývar s rybíma koulema (Fish Ball Soup). K vyzkoušení doporučují restauraci v tchajpejské čtvrti Datong.

Yú wán tāng (魚丸湯)

Yú wán tāng (魚丸湯)

Čtvrť Datong je od věže Taipei 101, kterou jsem si zvolila za pomyslné centrum Tchajpej, dobrých 30 minut metrem, což je na místní poměry docela dost a jen málokoho byzřejmě napadlo, že právě v této veskrze nenápadné a dnes již spíše zapadlé čtvrti se kdysi začala psát historie hlavního města Tchaj-wanu. Datong leží u řeky a jeho důležitost začala růst zejména po konci opiových válek (1860). Západní mocnosti tehdy rozhodli, že Čína, ať už se jí to líbí či ne, otevře své trhy bohaté na čaj, hedvábí a bavlnu obchodníkům ze západu. A lid tchajwanský, který tehdy ještě zcela bez debat spadal pod čínského císaře, tak podobně jako jeho bratři na pevnině, začal mezinárodnímu obchodu otvírat jeden přístav za druhým, mezi nimi právě i ten přístav datongský. A jakmile se přišlo na to, že Britové při páté odpolední nemusí sušenky nutně zapíjet věhlasným čajem z pevninské Číny, ale že se s radostí spokojí i se šálkem ze severu Tchaj-wanu, jehož produkce byla teprve v plenkách, začal Datongu zlatý věk.

Datong

Datong

Díky exportu čaje napříč oceány (a v o něco menší míře i exportu hedvábí a bavlny) se Datong záhy vyšvihl z rybářské vesnice na místní centrum obchodu a důležitost si podržel i přes celou éru japonského kolonialismu. Po druhé světové se však Japonci stáhli zpátky domů a Datongu skončily dny na výslunní. A čas jako by se zde v těch 50. letech minulého století zastavil a do dnešních dní se ještě nestačil probrat. Z místní architektury dosud dýchá 18. a 19. století, a budovy nesou odkaz čínské dynastie Qing a japonských kolonizátorů. Dodnes je v Datongu možné navštívit i rozlehlý trh s tradiční čínskou medicínou, dva z nejkrásnějších tchajpejských chrámů a spíše než pobočky fast-foodů a restaurací světových jmen, zde narazíte na tchajwanskou kuchyni podávanou v lehce ušmudlaných restauračkách, kde občasný šváb nezpůsobí příliš mnoho povyku.

Datong, Tchajpej

Datong, Tchajpej

Restauraci, kterou nám redaktoři CNN doporučili, jsme příliš dlouho hledat nemuseli. Ač na první pohled vypadala jako každá jiná jídlárna, v Google maps má své místo jisté a my se suverénně proplétali uličkami, tak jak nám to oranžové kolečko v googlu ukazovalo. Na ulicích bylo v to brzké sobotní odpoledne ticho, jen v restauraci se žralokem v logu to žilo.

U vchodu stála obří pánev, a v ní nespočet bělavých kuliček. U pánve postával hubený postarší pán s velmi smutným pohledem a občas ty kuličky velké jako pingpongový míček promíchal naběračkou připomínající spíše malou lopatu než to, čím doma maminka do talířů nalévá nedělní vývar.

IMG_2868

Zatímco venku panoval klid a mír a čas jakoby zde plynul o poznání pomaleji, vevnitř to vřelo a kuchyň jela na plné obrátky. U nerezového stolu postaveného jakoby nic vedle stolů hostů, seděli tři kuchtíci, roušky ledabyle stažené pod bradou, a před očima všech přítomných hbitým prsty neúnavně hnětli jednu kouli za druhou. Za pultem tři další dávali koule, které hnětači uhnětli a pán se smutným pohledem uvařil, dokupy s jinými dobrotami. Na pultu jídlo vydávali a peníze za něj kasírovali. Zbytek restaurace – velké jako dva obývací pokoje průměrného panelákového bytu 3+1 z přelomu 50. a 60. let – byl zaplněn hosty, věru spokojeně vypadajícími. Místa k sezení nestačilo a lidé zcela si neznámí tak často tiše, beze slov, obědvali u jednoho stolu.

PicMonkey Collage2

Jídelní lístek měli pouze v čínštině a tak jsme přišli k pultíku a ukázali ten seznam CNN, že bychom si prosím rádi dali tu jejich věhlasnou polévku. Haaao – dobře – řekla žena za pultem skrze roušku a pokynula nám ke stolíku v rohu. Přinesla čirý vývar, ve kterém plavaly čtyři bílé koule. A zatímco se přítel pustil do vývaru, který byl nasládlý, jemňounký a voňavý, já fotila ostošest a oháněla se po něm, ať mi do záběru nestrká hůlky a on se mi tiše smál. A pak se zakousl do první koule a na mé vyvádění s iphonem na chvíli zapomněl. Ta koule, o kterém jsme byli přesvědčeni, že je z osmažené rybí pasty a velký zážitek od ní nečekali, byla knedlíkem z těsta chuťově podobného našim bramborovým knedlíkům plněným uzeným masem. Jen zde měli místo uzeného směs ryby a vepřového. Směs byla utřená téměř až do pasty a my se chvíli handrkovali, jestli v ní ta ryba vůbec je. Prý byla, ale po chuti rybiny ani stopy. Náplň byla šťavnatá, dochucená pouze osmaženou cibulkou a solí. Byla výborná. Všechno to bylo výborné a nebylo-li by to se vším všudy téměř hodinu cesty, hned bych tam jela znovu. Polévka nás stála 55 dolarů (cca 38 korun) a porce odpovídala porci naší polévky, která předchází hlavnímu chodu.

PicMonkey Collage

One comment

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s