Malá Indie v Singaporu.

Čínský nový rok. Ulice se vyprázdnily, obchody zavřely. Singapore se stal tichým spícím městem. Jediným místem, které se má stále živě k životu, je čtvrť Little India. Nestihla jsem pořádně nakoupit a podle spolubydlících mi prý nezbývá jinak než vyrazit na jídlo právě tam. Tak jo.

První Indové připluli do Singaporu v roce 1819 společně se Sirem Rafflesem, důstojníkem Východoindické společnosti a britským otcem moderního Singapuru. 120 indických vojáků bylo Sirovi k ruce při podepisování smlouvy s malajskými sultány, díky které se stal onen dosud ještě zalesněný a prakticky netknutý kousek jižní Asie britským obchodním přístavem. Dnes tvoří indičtí Singapuřané 9,2% celkového obyvatelstva a jsou třetí největší místní etnickou skupinou.

img_8518

 

Ulice tady voní jinak, a nedá se říct, že každá z těch vůní je vůní příjemnou. Po ulicích se procházejí ženy v dlouhých indických šatech sárí, které se prý vážou kouzlem mně zcela nepochopitelným z jednoho prostého kusu látky. Některým z nich se na čelech blýská tečka zlaté či červené barvy, indické třetí oko. Mužům zde na obličeji přibyly výrazné kníry, za které by se ani Borat nestyděl. Průměrná barva pleti ztmavla o 10 odstínů.

saree

Uvaž si své sárí.

Obchody prodávají koření různých odstínů žluté a červené a živé květy navěšené na provázku jako náhrdelník. Květiny jsou oběti hinduistickým bohům, říkají. V bedýnkách před obchody je vystavena zelenina nepřeberných tvarů a barev. S bídou poznávám rajčata, a banány.

img_8521

Místní kosmetické salóny ženám kromě standardních procedur známých i nám v Evropě nabízí také odstranění chlupů na rukou z vrchní, či spodní strany a barvení vlasů hennou.

„Hello, barvíte tady i obočí?“

„Obočí?“, rozesměje se paní za pultem.

Rozesměju se s ní: „No jo, to jsem si mohla myslet, že s tímhle vy asi problém nemáte koukaje na 2 výrazné polokružnice černé barvy nad párem tmavých očí.“

img_8517

Nad hlavní ulicí jsou rozvěšeny ozdoby. Mezi květy stojí hrdě kráva s telátkem. Hinduisté.

Mezi Indy se proplétá pár Singapurců čínského původu. Asi taky nenakoupili dost jídla a jdou se někam najíst, říkám si, a až později si přečtu, že dnes Číňané tvoří tři čtvrtiny místních obyvatel. Na schodech sedí čínská holčička pomalovaná hennou a kapkou na čele. Místní náboženský a kulturní mix je prostě pecka.

img_8519

Opouštím hlavní třídu a pouštím se do postranních uliček. Písmo na vývěsních štítech obchodů nabírá jiných tvarů. Z ulic a posezení před restauračkami zmizely ženy. Muži si mě začínají zvláštně prohlížet. Že by toto byla ta část muslimských tamilů? Kdo ví. A už jsem zase na hlavní ulici a ztrácím se v národnostním mixu.

img_8461

Vegetariánský fastfood. Ani nemám hlad, jen si tady s nimi chci posedět a pozorovat ten mumraj národností, ras, náboženství. Objednávám si něco ze seznamu exotických názvů. Mohla bych se doptávat, ale nechci. Nechám se překvapit a paní v kšiltovce s nápisem „Amadan, vegetarian buffet since 1924″ přečtu, jak jen nejlépe dovedu, jeden z těch názvů, který se mi líbí nejvíce.

img_8516

Přisedávám si ke slečně s výraznou gestikulací a mobilem připlácnutým k uchu. Mile se na mě usměje a po dokončení hovoru se se mnou dá do řeči. Vychvaluje Česko do nebes. „Nádherná to země.“ Přikyvuji.

Slečna odchází a já sedím a tupě zírám kolem sebe. Muži v dlouhých sukních, ženy v sárích, některé v burkách, džíny, košile, kraťasy, dlouhé sukně, krátké sukně, číňani, indové, paní bílých vlasů podle přízvuku z Británie a já. Je tady všechno, všechno přispolu a všechno v pohodě. Tak proč u nás udělá takové halo jeden blbý leták z Lidlu?

Na stole mi přistane obří palačinka. Je zamotaná a uvnitř naplněná cibulí podušenou na kokosovém oleji a majdou z brambor. K tomu čtyři různě pálivé, různě barevné omáčky. Je to dobré. Sežeru to všechno a dalších deset minut zvládám jen těžce oddychovat.

Je čas posunout se dál. Začíná pršet. Schovávám se do místního mallu jména Mustafa. Kokosové oleje, léky značky Himalaja, mýdla s vůní santalového dřeva, pudry proti pocení, místo chipsů pražená cizrna, bělící krémy s nápisem “fair and happy” ve smyslu že být bílý znamená být taky šťastnější. Nevím.

Nakoupím, co potřebuji, a pro dnešek se s Malou Indií loučím. Pokračuju dále, do čínské čtvrti Chinatown.

img_8503

 

 

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s