Rasismus v Singaporu?

Jestli je na Singapuru něco, co člověka na první dobrou praští do očí, pak je to mix kultur a národností. V době, kdy na západě zuří uprchlická krize a evropské národy bojují nejen se samotnou hrozbou, ale i s všudypřítomným strachem, musí se jeden ptát, jak to, že tady to vše žije tak hezky pospolu a jestli to přeci jenom někdy nezaskřípe.

mjpc_4races_25jul2014

Singapur je městský stát, jinými slovy samostatný stát velikosti města. 719 kilometrů čtverečních (pro srovnání ČR má 86 000, Praha 496), 5,6 milionu obyvatel. A co vás při pohledu na oněch 5,6 miliónů obyvatel napadne jako první, je, že každý vypadá jinak a co víc, že s tím nikdo nemá problém.

S oblibou se místních ptám, odkud že jsou, zkoumaje tím, kdo že je opravdu místní a kdo jen ekonomický či jiný imigrant. A oni s oblibou a smíchem odpovídají, že přece ze Singapuru. Říká to děda, který po večerech jako přivýdělek k důchodu jezdí s taxíkem a cestu mu zpříjemňuje čínský rozhlas, číšník tmavé pleti, který mi přinese indické curry, i žena v dlouhých cudných šatech s burkou na hlavě v části města, kterou po druhé světové vystavěli bohatí Malajci.

To, co mnohé z nás dělá Čechy Čechama, jakoby na úrovni singapurského státu neexistovalo. A tím, co mám na mysli, je jazyk natolik složitý, že ho snad žádný cizinec vyjma těch s IQ génia nemá šanci zvládnout, pleť, která bez ochranného faktoru 15+ po delším pobytu na slunci zčervená a začne nepříjemně pálit, umění navařit tu správou svíčkovou, velikonoční pomlázka, kterou zbytek světa v lepším případě nechápe a horším považuje za týrání žen, křesťanské svátky, půda, kterou otec Novák na smrtelné posteli zanechal Nováku mladšímu, stejně jako mu o půl století dříve Novák o generaci starší.

img_8208

čínský obleček pro ty nejmeněí

Singapurský lid tvoří ze tří čtvrtin Číňani, z 13% Malajci a z 9% Indové. Etnika spolu mluví anglicky, tedy jazykem, který nebyl zprvu vlastním ani jednomu z nich (a co víc, jazykem, který přinesl stát, který místní území kolonizoval). Jíte zde běžně rukama, to když vám k pálivé omáčce s vůni kari přinesou indický chléb nan, hůlkama, když si dáte smažené nudle v Chinatownu, anebo lžící a vidličkou, to, když vám na talíři přinesou vlastně cokoli jiného. Za náboženskými povinnostmi zajdete podle svého vyznání buď do kostela, mešity, anebo chrámu věnovanému hinduistickému, buddhistickému, či taoistickému božstvu. Svátky budou vaše děti slavit zřejmě jiné, nežli jejich spolužáci, a jestliže uvaříte vepřové, dost možná nebudete moct pozvat sousedy na návštěvu, stejně jako by možná nemohli pozvat oni vás, pokud by hodili na pánev flákotu hovězího.

img_8756

Ale ne vždy tomu tak bylo. Singapur založil svůj vlastní samostatný stát až v roce 1965 a začátky společného národnostního soužití nebyly vůbec růžové. Jednotlivá etnika se držela od těch ostatních dál, bydlela ve svých vlastních čtvrtích, děti posílala do svých škol, mámy nakupovaly v obchodech vlastněných “jejich” lidmi, doma-ve škole-na ulici se mluvilo výhradně jazykem předků. Angličtinu ovládalo jen pár nejvzdělanějších, komunikace napříč etniky vázla a napětí rostlo. Ke konci 60. let to pak vypuklo naplno a Číňani a Malajci si dali, co proto. Stát zasáhl – nastavil rasové kvóty ve školách a státním bydlení a angličtinu postavil na hlavní jazyk výuky. A to, co se zdálo nemyslitelné, najednou prostě nějak šlo.

img_8757

Dnes, 50 let po rasových incidentech, se podle průzkumů místní navzájem respektují, a to že si jejich dítě hraje s kamarádem jiné barvy pleti, tvaru očí, či náboženství, zdá se, nikomu nevadí. Když však přijde na politiku a sňatky dětí, mají i ti tolerantní Singapurci stále jisté výhrady a máma Číňanka bude v dobré polovině případů nést provdání dcery za muslimského Malajce jen velmi těžce. Avšak i toto tabu postupně padá, a zatímco před deseti lety bylo ze všech sňatků těch smíšených „jen“ 15%, v roce 2015 číslo vyskočilo na 22%.

img_8758

A na čem že teda stojí ta singapurská identita a existuje vůbec nějaká? Prý ano. Argumentů pro by se podle místních dalo najít nespočet. Prý stojí na ekonomickém úspěchu a tvrdé práci, na tom, že se zde jeden narodil, že vyrostl ve vysokých panelácích vlastněných státem, na jedinečném anglickém přízvuku tzv. “singlish” (singaporian English), na který se coby nemístní musíte pekelně soustředit, abyste z něj  vůbec něco chytili, na tom, že vám žvýkačky nic neříkají (obchody je tady neprodávají), na tom že v každodenní konverzaci prostřídáte několik jazyků, že si vážíte čistoty ulic, že při sebemenším přestupku sdílíte břímě hrozby nekřesťansky vysokých pokut, že jídlo a stolování považujete za národní sport a že značnou část svého volného času věnujete nakupování. A taky na tom, že přirozeně věříte, že i v diverzitě se dá najít jednota.

fines_make_us_singaporian

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s