Deník mamky a Dušky (Návštěva Tchaj-wanu)

20. – 23. prosince 2013 Den osmý až dvanáctý: “Dny výletní

22. 12. 2014 Den desátý

3. zastávka Alishan National Scenic Area
Vstáváme brzy. Už v 7.00, což je pro Janičku drastická doba. Se zalepeným jedním okem však chce být i v tuto hodinu milá a pozitivní a tak zašvitoří : “Dobré ráno,Dušánku, tak co dneska teda?“. Duška, který už má asi stojednakráté prostudovány všechny mapy a příručky týkající se Alishanu, se postaví, posune brýle a Janička už ví, že to nebyla dobře zvolená otázka.
Tři dny už Vám říkám, abyste se podívaly na stránky Alishanu a vybraly si, kam se chcete podívat. Za jeden den nemůžeme všechno stihnout. Ale to ne, na to, VY, nemáte čas!” Důrazně sděluje Duška, to, co už ho asi tři dny trápí, rozespalým posluchačkám.
A tak ve snaze vylepšit srubovou náladu najíždíme rychle na webovky (www.ali-nsa.net) a  vylučovací metodou typu : nuda, nuda, tady se najíme, nuda, moc chození, tady koupíme čaj….vybíráme 4 místa z národního parku.1. Xinding
2. Fenqihu
3. Guanghua
4. Alishan Forest Recreation AreaPo snídani,která nás ničím nepřekvapila, snad jen my jsme překvapili obsluhu tím, že dnes přicházíme včas, jsme vyrazili serpentinami nahoru a dolů, abychom překonali pohoří, které nám stálo v cestě a dostali se tak na silnici č. 18 vedoucí do Chukou,vstupní brány Alishanu.
Rychlá návštěva infocentra, posbírat mapky a brožury a nasedáme zpět do auta. Chukou se nachází v nadnořské výšce 300 m a v rámci naší dnešní cesty se postupně chceme dostat do výšky až 2600 metrů nad mořem a projet alespoň část z 327 km2 rozsáhlého národního parku. Velké rozdílnosti klimatu, půdy i krajiny tady dovolují pěstování všeho možného, např. křenu wasabi, švestek, vysokohorského čaje typu oolong (právě ten z Alishanu je považován za jeden z vůbec nejlepších na světě), ale také kávy Arabika výborné kvality.

Čajové plantáže po cestě do Alishan Forest Area

Čajové plantáže po cestě do Alishan Forest Area

Posouváme se dál do vesnice Xinding. Přesun z Chukou zabral více času než jsme předpokládali. Tato vesnička se totiž nachází v nadmořské výšce 1 250 m.n.m a po silnici se opravdu nedalo jet rychle.Procházíme kolem obchůdků s čaji, čajovým želé, sladkostmi z papayi a různými jinými produkty této oblasti. Hledáme vyhlídky, které nám podle průvodce, poskytnou úchvatné pohledy na moře mraků. Stojíme tam a nevěříme svým vlastním očím,pod námi husté mraky vytváří nádherné obrazce. A tak fotíme a fotíme a nemůžeme se toho nabažit.
Moře mraků v Xiding

Moře mraků v Xiding

Ale čas zoufale běží a my musíme dál. Jedeme,jedeme a jedeme.Nadmořská výška 1 405 m Fenqihu.Alishan lze projet i horskou železnicí a Fenqihu je její střední stanicí. Obklopen ze tří stran lesy, má své zvláštnosti – čtvercové bambusy, cedrový les, jedinečné druhy světlušek a “starou ulici”, na které obchodníci nabízejí k ochutnání a prodeji své produkty. A tak jsme ochutnávali arašídy s wasabi krustou, sušené maso nakrájené na teňoučké plátky, čaj, ovoce. Duška nasával vůni grilovaného bůčku a klobás a volá na Janičku:“Podívej se,ty děcka mají tu klobásu na špejli jak lízatko. A pojídají ji jen tak,bez ničeho. “Holt, na chleba se těžko robí.“Duška nakonec neodolal, pečínku a klobásu si dal. Po marném vymáhání chleba ji dostal s rýží a oolong čajem.

Wasabi v Fenqi

Wasabi v Fenqi

Po dobrém jídle jsme začali přemýšlet, kam dál. A protože už dost pokročil čas, rozhodli jsme vynechat Guanghui a vyrazit rovnou do nejvyšší části národního parku Alishanu. Dolů a nahoru, přes vesničky a obrovské plantáže čaje. Mlha přede mnou, mlha za mnou a najednou před námi vstupní brána do Alishan Forest Area.Vyšplhali jsme s autíčkem do výšky 2600 m nad mořem a kdyby nebyly mraky a už skoro tma, mohli jsme spatřit západ slunce,tisícileté cypřiše a také nejvyšší horu Tchajwanu Yushan 3 952 m, která je prý z Alishanu viditelná. To jsou ta kdyby….No,byly mraky a byla tma, a tak se během krátké operativní porady na parkovišti, kdy se zapojila i probudivši se Hanička s otázkami:”Kde to jsme? Alishan? To snad už je teď zbytečné,ne, vždyť je za chvíli tma?” loučíme s národním parkem a obracíme auto směrem dolů. A to bychom nebyli my s Duškou, kdybychom něco nevymysleli. Jet stejnou cestou? Ale to snad nikdy neděláme, proč tedy dneska? A tak jsme to vzali zkratkou. Ta zkratka se posléze ukázala býti dosti značnou oklikou. Úzké,tajfunem poničené cestičky ostře se točící v serpentinách, světla auta osvětlovala všechno možné jen ne cestu,jinak všude kolem nás černočerná tma, spadlé kameny ze skal na silnici …To je jen krátký výčet toho,co nás v onen večer potkalo. Za zmínku ještě stojí, že nepomohly ani 2 GPS zapíchnuté na předním skle. Tu tchajwanskou jsme posílili i GPS naší vlastní, ale obě shodně hlásily, že cestu, po které se snažíme jet vůbec neznají. Zachránila nás vlastně šťastná náhoda. Hanička totiž nevyplýtvala během dne celou baterii telefonu na důležité SMS a po minutové-kontrolování mejlů, a tak zbylo i trochu šturmu na navigaci google maps. Taky se nám totiž mohlo stát,že tam jezdíme do vyčerpání paliva v nádrži a co pak?
Jediná fotka z Alishan Forest-u

Jediná fotka z Alishan Forest-u

21. Prosince 2013 Den devátý 

2. Zastávka : Atunas Holiday Country, Zengwen Reservoir,
Srub č. 107 byl, na rozdíl od našeho bytečku-pokojíčku v Taipei, útulný a prostorný. Byli jsme probuzeni do slunečního rána hlasy čilých Tchaj-waňanů, kteří vstávají na naše poměry relativně brzy. Už pohled z terasy svědčil o tom, že jsme vybrali krásné místo – za srubem jezero, okolo lesy, vzduch voněl….V zdravém těle zdravý duch! Hanička s Janičkou udělaly pár podivných cviků zvaných asány, a hurá na snídani. Vaječná omeleta, zelenina, miska rýže a kafe. Je zajímavé, že si všude na Tchaj-wanu musíme říct, že kávu či čaj chceme teplé, jinak to naservírují studené a občas i s ledem (Chodí v péřovkách a žabkách a pijí nápoje s ledem – No, jo, jiný kraj, jiný mrav).

Sruby v Dapu

Sruby v Dapu

Tak, a teď do terénu.

Dapu je městečko nedaleko Zengwen Reservoir-u, jedné z největších vodních nádrží na Tchaj-wanu, která reguluje a využívá vodu řeky Zengwen River. Okolí je nádherné a nabízí pohledy na nejvyšší horu pohoří Dapu, Matoushan. Kolem park vedle parku a květina vedle květiny. Taky stromů prapodivných druhů je tu nespočet a Janička oslňuje zbytek výpravy znalostí botaniky, když ukazujíc na něco dlouhého placatého komentuje: vida ho svatojánský chléb (Rohovník obecný – rostlina z níž se dělá náhražka čokolády karob). A tak si to šlapeme, koukáme po všem možném, no přímo se kocháme, Hanka kolem nás dělá artistické kousky na zapůjčeném kole asi tak z předminulého století a najednou před námi úzká provazovitá houpající se lávka. Janička se zarazila se slovy: “Tak to teda nedám! Já tady na Vás počkám.” (Janička nemá výšky v oblibě, vlastně za velkou odvahu považuje již vylezení na čtvrtou šprušli žebříku.)

Vyrážíme na procházku po okolí Dapu

Vyrážíme na procházku po okolí Dapu

Tenhle ten hrůza most, jak jsme si posléze přečetli, je dlouhý 130m a zavěšený ve výšce 70 m nad řekou Zengwen River. Prý je to jeden ze pouhých tří mostů na Tchaj-wanu, které mají tak velké rozpětí, aniž by byli podporovány pilíři. Lávka-most se tak brzy stal oblíbeným cílem turistů, což Janička komentuje nechápaným kroutěním hlavy, tiše hledajíce veškerou svou odvahu k překonání psychického bloku. Janička nakonec most zdolá, a to za pomoci upřeného pohledu do jednoho bodu na druhém břehu řeky a křečovitého držení Duškovy pravé paže, která ještě po dobrých 10 minutách vypadala, že v ní neproudí krev a bude muset být amputována.

obrázek (8)

Po této náročně nenáročné procházce jsme prošli městečkem Dapu, které jsme ihned vzápětí překřtili na Dupa. Specialitou Dapu-Dupy jsou ryby. Místní dámy je smaží včetně hlavy i s očima, a na hlavní ulici to již od brzkých hodin dopoledních vonělo jak u nás doma v Polance při přípravě klasické štědrovečerní večeře. Duška omámen sentimentem starých dobrých dní, kdy děcko cestovalo jenom po Evropě a Vánoce se klasicky trávily doma za sledování pohádek a požírání cukroví, rozhodl, že si v Dapu uděláme Vánoce na na nečisto a k večeři bude místní smažený kapr. Aby si ho lépe vychutnal, dá přes poledne půst. A protože, když Duška nechce jíst, tak nikdo nechce jíst, byli jsme odveleni do auta a vyrazili na druhou stranu rezervoáru.

Před námi se brzy objevila obrovská vodní plocha (1700 ha) s přehradou. Efektivní objem vody, tj. objem vody nad minimální hladinou se počítá téměř na 600 milionů m3 a hloubka vody u hráze ukazovala na 280 m. A rozhodně to není jen ta přehrada, kterou lze v okolí navštívit.  Turista může vyjet výtahem do vyhlídkové restaurace, projít se parčíky s ptačími voliérami, navštívit malý budhistický chrám, obrovské infocentrum s výukovými programy atd atd. Staveb je v okolí spousty a všechny nás překvapovaly svými megalomanskými rozměry a tichou, tak nějak smutnou, prázdnotou.

Zpátky v Dapu jsem zapadli do restaurace, kterou jsme si vyhlídli už v to poledne. Paní majitelka nás přivítala milým úsměvem a plynnou čínštinou sdělila, že nám připraví takovou specialitu, po které se budeme olizovat ještě zpátky v Tchajpej. Tak jsme si to alespoň přeložili, když jsme u stolu čekali na ono tajemství večera, o kterém paní majitelka vedla minutový monolog z čehož Hanička pochopila, jen “hen hao” (čili velmi dobré). Tím tajemstvím byl nakonec Hot Pot, v doslovném překladu tedy “horký hrnec”, který však Duška po chvíli přejmenoval na “hrnec pekelný” a opustil náš stůl i bez ochutnání toho vysněného kapra, který se v hrnci vařil s nejrůznější zeleninou, houbami a kousky tofu. Od té doby jakémukoli Hot Potu říkáme Pekelný hrnec a Duška se jim obloukem vyhýbá.

Hot Pot přímo pekelný

Hot Pot přímo pekelný

20. – 23. prosince 2013 Den osmý až dvanáctý: “Dny výletní

Den Osmý 20. prosince 2013 

Směr: město Chiayi, Alishan – National Scenic Area, Sun Moon Lake National Scenic Area

Způsob cestování: do Chiayi rychlovlakem (!) z Tchajpejského hlavního nádraží, z Chiayi dále vypůjčeným autem.

Polospící, polobdící se kolem sedmé ranní dobelháme na místní hlavní nádraží a nestačíme se divit: nádraží je čisťoučké, na nástupiště nás pouští až těstě před příjezdem vlaku a lístky nekontroluje průvodčí, ale cvakají se v turniketech před vchodem na nástupiště. Nástupiště samotné také nabízí nejedno překvapení – tak třeba, že jednotlivé vagóny staví v přesně vymezeném prostoru a cestující tedy nemusí při příjezdu vlaku zmatečně pobíhat a hledat ten svůj vagon – místo toho mohou v klidu sledovat úklidovou četu, která dobrých pět minut před příjezdem vlaku čeká v pozoru na přesně určených místech a do zastavivšího vlaku naběhne jak jeden. Skrze okýnka pak vidíme, jak četa lehkým pohybem jedné ruky otáčí sedadla tak, aby všechna byla ve směru jízdy, odnáší odpadky a tak všemožně uklízí. Úklidová četa vystupuje, a my nastupujem a přesně v 7:48, tak jak říká jízdní řád, se rychlovlak rozjíždí! 300 km Tchajpej-Chiayi jsme zvládli za necelou hodinu a půl (dojezd opět přesně podle jízdního řádu v 9:12).

V nádražní hale hledáme stánek půjčovny aut, u které máme rezervaci. Je to nuda, všechno totiž nepochopitelně funguje přesně tak, jak má. Pracovník půjčovny nás doprovodí až k autu, div Dušku sám neusadí, zavíráme kufr, dveře, loučíme se s pracovníkem, Duška zařadí rychlost a zkušeně vyjíždí na místní komunikaci, a koukaje přitom na navigaci, kterou jsme dostali k autu, se důrazně zeptá: “A do té džípiesky to bude v čínštině zadávat kdo?” Nikdo se nepřihlásil, Haninka hraje mrtvého brouka a kouká z okna. Takže brzda a zpátečka a do GPS nám ta místa, která hodláme navštívit, naťukává pracovník půjčovny, jazyk změní na angličtinu a my už opravdu vyrážíme….

1. Zastávka: centrum města Chiayi

Fotíme si jména ulic, abychom parkoviště a auto na zpáteční cestě vůbec našli.
Chiayi je oblastním městem s 270 tis. obyvatel. Je to jedno z vůbec nejstarších měst na Tchaj-wanu a příručka říká, že by se při návštěvě horské oblasti Alishan rozhodně nemělo minout. Samotné centrum je malé a dá se projít asi za půlhodinku. Zajímavý je  přes 300 let starý Jiayi City God Temple s nádhernou výzdobou, muzeum – depo lokomotiv, které byly využívány pro vysokohorskou železnici v oblasti Alishan a muzeum keramiky.

 Prodej sazenic zeleniny přímo u chrámu strategické místo je v podnikání velmi důležité. Jiayi City God Temple - vybrat strategické místo je v podnikání velmi důležité.

Prodej sazenic zeleniny přímo u chrámu
Jiayi City God Temple – vybrat strategické místo je v podnikání velmi důležité.

Muzeum lokomotiv vysokohorské železnice na Alishan

Muzeum lokomotiv vysokohorské železnice na Alishan

Aby cestování nebylo tak nudné, vybrali jsme si pro odjezd z města čas pozdně odpolední. A nudné to tedy rozhodně nebylo. Auta, motorky, kola, chodci…. všichni najednou a ze všech stran… a pak skoro dvouhodinová cesta serpentinami do horského městečka Dapu, a to již za tmy a za silné mlhy. Duška zvládl s přehledem a obdržel od zbytku posádky pochvalu.

A kde máme to ubytování?” ptá se Hanička. “Maminka rozhodla, že ve srubu.” odvětí Duška.”Cože? Proč jste mi neřekli, že jedu na tábor!Na co jsem si brala ty šaty?!”

A více zítra!

19. prosince 2013. Den sedmý: “Den universitní”

Taipei je veliká – čítá přes 2,5 mil. obyvatel a stále je co k vidění. Nejsme asi úplně běžní turisté, kteří chtějí stihnout během jednoho dne x památek, muzeí, výstav a atrakcí. My jsme totiž na Tchaj-wanu na celý jeden měsíc, a tak se místo přehnaného spěchu raději snažíme si v klidu užívat procházek (ač povětšinou v dešti) a nenápadného pozorování běžného života místních. A když pozorovat, tak raději mladší ročníky a nejlépe pak ty studentské…

Ubytování nám na Tchaj-wanu vybrala Hanička, a proto nás ani nepřekvapuje, že to máme chůzí nedaleko k dvou nejslavnějším tchajwanským universitám. Ta, kterou máme přímo přes cestu, si říká National Taiwan Normal University a byla založena v roce 1946. Nikdo ji tu neřekne jinak ne Shida a studuje na ní přes 11 tis. studentů. Podíl těch, kteří ji nedokončili k těm, co ano, je 6:4. A my přemítáme, jestli je to studium opravdu tak náročné, anebo místní mládež místo pobytu v knihovnách spíš jen jezdí na kolech a posedává na lavičkách “Ale když má tato universita v názvu “normal”, tak je asi normální a normálně by se tedy měla dát zvládnout.”, uvažuje nahlas Janička. A já zas přemýšlím, co se jí asi tak honí hlavou a zpozorním o to více, když se začne zajímat, kde že je jejich studijní oddělení (to abyste mým obavám lépe rozuměli, na Tchaj-wanu se jí totiž moc líbí…).

Ta druhá, nebo lépe řečeno první, neb je nejen nejstarší (z roku 1927), ale na Tchajwanu údajně i nejlepší, se jmenuje dosti podobně, a to National Taiwan University. Nikdo ji tu ale neřekne jinak než Taida (takže to máme dvojku Shida a Taida). Celým kampusem se táhne palmová alej a všude (jako ostatně na celém na Tchaj-wanu) je spousta květin, keřů a stromů.

obrázek (2)    obrázek (3)

Názvy keřů a stromů jsou na cedulkách popsány, a tak se i ne-číňan může dozvědět jak se čínsky napíše třebas i takový ořech vlašský – pokud ovšem ví, že je to ořech. A když jsme u té místní flóry, tak je třeba zmínit, že tráva-plevel tu roste úplně ale úplně na chlup stejná jako u nás doma na zahrádce v Polance.

Dr. Eikichi Iso - šlechtitel rýže Japonica

Dr. Eikichi Iso – šlechtitel rýže Japonica

“Ale pro dnešek dosti bylo koukání na pěkné studentky,” říká Janička Duškovi, a tak necháváme Taidu tajdou a Shidu šidou a jdeme na pokoj balit tašky na čtyřdenní výlet do hor.

...ti kluci taiwanští mají všechno pod kontrolou...

…ti kluci taiwanští mají všechno pod kontrolou…

18. Prosince 2013 Den šestý: “Den opětovného deště”

A tak jsme vyrazili s novými deštníky poznávat další část Taipei. Směr Longshan Temple v Lukangu a oblast Ximen. Longshan Temple je jeden z nejkrásnějších budhisticko-taoistických chrámů na Tchaj-wanu. Vyřezávaní draci, krásné podpěrné sloupy, nádherné stropy. Všude spoustu řezaných květin a nejvíc pak orchideí rozličných barev, které spolu s laskominami a ovocem přinášejí věřící jako oběti bohům. Přemýšleli jsme s Duškou o tom, co v chrámech s tím jídlem asi tak dělají. No a pak jsme zahlídli jednu místní dámu, jak si to ovoce hezky cpala do sáčku a sáček šup do tašky. Asi bůžek nevyslyšel její přání a tak vzala oběť domů na svačinu.

Longshan Temple

Longshan Temple

Od uspokojování duchovních potřeb je blízko k těm fyzickým, a tudíž jsme se vydali do přilehlých uliček hledat něco k snědku. Prošli jsme ty nejzapadlejší místa, to abychom poznali i život na periferii, a místní tu na nás koukali, jako bychom byli přinejmenším ufoni. Prošli jsme nočním tržištěm, které v odpoledních hodinách nebylo ještě zcela v provozu, prohlídli si hady připravené k večernímu vaření a opékání a raději k obědu zvolili něco méně exotického…

”Janičko,tak to je dým!” Povykuje Duška. “Podívej se na tu polívku,ona je fialová!!
Fialová polívečka
Z fialové polévky se vyklubala výborná fazolačka z červených fazolí a dokonce i s opečeným toastík – toho se Duška nemohl nabažit, neb chléb nebo i ten náš obyčejný rohlík tady, bobek malá, silně postrádá. S plnými bříšky cítíce se po tom ohrozně zdravém obědu obvzláště vitálně a mladistvě, jsme zakončili naše dnešní putování v Ximenu (překlad Haničky: západní brána) a neb příručka cestovatele praví :“Jsi-li mlád a trendy,pak jsi v Ximenu na tom správném místě.” A to my prosím pěkně jsme!
Red Pavilon Theatre (jedna z nejstarších budov v Taipei – vliv japonské architektury) je obklopen bary, restauracemi se steaky a rádoby italskou kuchyní. Je to taková malá ostravská Stodolní a mladí sem prý chodí převážně o víkendu pařit. My ale jsme nepařili, a místo toho se vypařili odsud.
Red Pavillon Theatre

Red Pavillon Theatre

A na závěr jsme se vydali hledat kešku prý schovanou u tančícího lva. Místo tančícího lva ale Janička našla veselou krávu. Duška našel tančícího lva. Janička našla kešku.

Veselá kráva

Veselá kráva

17. prosince 2013 Den páty: “Den jógy”

Prší,prší a prší.

Rozhodli jsme se, že snídat budeme po evropsku v podnájmu.Toasty,máslo,sýr a kafe.Janička se přidala k Hanince, která žije zdravě a snídá ovesnou kaši s ovocem.
A protože Haninka chodí v úterý a ve čtvrtek na hodiny jógy,přidala se Janička i k této aktivitě.
Lekce jógy začala svižnou rozvičkou, a to vyběhnutím schodů do 6. patra.Tep se výrazně zvýšil a nohy lehce třásly. Má cenu ještě dál tělo týrat? Nestačila by relaxace a pak svižně po schodech dolů? Hanička rozhodla,že nestačila. Jogín Rob se nevěřícně díval,kdože se mu to na hodinu dopotácel, ale po Haničtině intervenci vydal souhlas, že  cizinec bez znalostí jazyka se může přidat ke skupince 4 cvičících. Rob byl detailista,důsledně opravoval i lehké odlišnosti od jeho pojetí dokonalé asany. Janička se však nedala a zvládala vše nejen obkoukávat, ale i celkem slušně zacvičit. Rozjímání ducha zvládla dokonce tak bravurně,že jogínovi musela začít číst myšlenky, neb jeden cvik začala cvičit ještě hodnou chvíli před tím, než jej Rob vůbec ohlásil.
Po skončení hodiny jogín se zvenutým palcem sdělil,že v případě nové cvičenky jazyková bariéra není problém a očekává ji na další hodině. Janička odcházela s brumláním : “Počkej,do příště se pořádně protáhnu a pak Ti předvedu jak cvičí Češi!

Prší,prší a prší.
Duško, ber si bundu.Jdeme koupit deštníky a vyrážíme ven!”
A tak jsme vyrazili s novými deštníky poznávat další část Taipei. Směr Ximen (západ,brána)

16. prosince 2013 Den čtvrtý “Den samostatnosti”

Vzhledem k tomu, že je dnes pondělí a ředitelka zájezdu Hanička musela do školy, čekal nás první samostatný den bez příkazů, zákazů, doporučení a nervózního sledování hodinek. Duška říká, že Hanička vždycky ví, co je pro nás nejlepší, a proto nás nenechá vydechnout. Po krátké euforii jsme si uvědomili, že nás dnes čeká velká zkouška z těchto disciplín:

1) jízda metrem

2) návštěva památek

3) zakoupení stravitelného jídla,a to i bez anglického překladu

4) návrat do naší čtvrti, ulice a pokoje.
Vyzbrojeni průkazkami do metra (zakoupila Hanička a předala již první den) jsme se vydali hledat nejbližší stanici a nabrat směr Old Town Centre. Orientace v metru není nijak náročná, trasy jsou odlišeny barevně, názvy stanic jsou popsány i v angličtině. V metru se však nesmí ani pít, ani jíst a pomalu ani žvýkat žvýkačku. Zvláštností je také, že na nástupištích jsou vyznačeny pruhy, do kterých se cestující musí postavit, když čekají na vlak. Předbíhání není dovoleno, což není dobrá zpráva pro Janičku, protože ta běžně se slovy “Neprožiju život čekáním na zelenou” předbíhá v každé řadě”.

Takže, kam jsme se dnes dostali:

1) Chiang Kai-shek Memorial Hall: ikonický monument věnovaný Chiangovu životu.

– Výměna stráží u gigantického broznového monumentu generála (každou celou hodinu)

– National Theatre

– National Concert Hall

– Přilehlý park – nádherný. Květiny, stromy, cvičící důchodci, veverky, želvy, jezírka (pro Tchajwance s nebezpečnou hloubkou 1,3 m, s Koi kapry větších rozměrů a také a teď pozor! S krásně urostlými třeboňskými kapry.
“Haničko, řekni Carlovi, ať sežene ventku, půjdeme na štědráka do parku na kapry.”
Celý komplex má rozlohu 250 000 metrů čtverečních.
2) Taipei 101
Taipei 101, které neřeknem jinak než “Tajpejka”, na nás vykukovala z nejrůznějších míst už v předchozích dnech. 508 m vysoká šílenost s výtahem, který člověka vystřelí za 40 sekund až do 89. patra.
3) Taipei City Hall
Centrum luxusních obchodů světových značek, kde jsme nevybírali žádné dárky, ale jen si dali kafe ve Starbucksu. Vánoční výzdobu v zemi, kde se neslaví vánoce,by mohla mohly závidět kdekteré katolické země.
“Prý tady nemají Vánoce, ale výzdoba je tu větší jak ve Vatikánu.”

15. prosince 2013 Den třetí “Den z kavárny do kavárny”

V Taipeii začalo pršet. Hanička říká, že takhle tady chčije, jenom když je tajfun a Duška říká, že jestli takhle bude pršet i nadále, tak měsíční zásoby chlastu padnou za tři dny. Stále se srovnáváme s časovým posunem (+7 hod). Dušku prý určitě postihl jet lag, a tak ho řeší kalíškem dobrého pití.  Kvůli nepřízni počasí jsme celý den strávili  dosti bohémsky v místních kavárnách. Až v podvečer jsme se vydali protáhnout naše krásná těla do nedalekého Daan parku. Duška udivoval místní nejen svou výškou, ale také treckingovými holemi, které si vzal s sebou na procházku, a brzdil jimi provoz na chodníčcích v parku. V dálce jsme dnes poprvé zahlídli osvětlenou chloubu Taipeie – druhou nejvyšší stavbu světa – Taipei 101. Také jsme dnes pořídili první samostatný nákup (čaj a chipsy – chipsy s příchutí mořské řasy), byli jsme však hned odhaleni a od ředitelky zájezdu (Haničky) dostali zprda, že jsme se nehlásili a nebyli na svém místě. Mysleli jsme, že tady budeme mít více volna.

Servírka v kavárně : “Opravdu si chcete dát 3x martini s ginem? Opravdu 3x? Jako vážně? Rozumněla jsem Vám dobře?” (Hanička říká, že oni tady moc nepijou a že ve dvě odpoledne prý už vůbec ne, a natož celá rodina). 

Ač jsme prý seděli v jedné z nejhezčích kavárniček v okolí, Duška vyspělosti místní společnosti stále nevěří a táže se: “Mají tady záchod, že? Nemusí se na ulici?”

Duško, brzdíš provoz, pusť je před nás! Ať mě obejdou, oni nemají jet lag a bolavé koleno. 

Taipei 101

Taipei 101

14. prosince 2013 Den druhý

Dneska jsme se byli podívat na největší taipeijský buddhistický chrám Dalongdong Baoan a konfuciánský chrám, který stál hned vedle. Proletěli jsme taipejské výstaviště, abychom se podívali na výstavu fotografií od Chang Chao Tanga, byly na dost velkém prostoru takže pajda (Duška) musel unaven opustit výpravu a zatímco zbytek se vydal na taipeijský největší noční trh Shilin.

Tak Janičko jdem zkusit, jak jezdí Taiwanci metrem po Taiwanu. 

Vždyť si nechtěl kafe…Nó, nechtěl no. No, tak dej sem.

No heleď a hop ho! (Duška a zápas s večeří hůlkama).

Ta památka UNESCO vypadá opráskaně jak kravín. 

Buddhistický Baoan

Buddhistický chrám Baoan, Taipei

Duška mezi konfuciánskými žáky

Duška mezi konfuciánskými žáky

Buddhistický chrám Baoan, Taipei

Buddhistický chrám Baoan, Taipei

Masér "zajda"

Masér “zajda”

13. prosince 2013 Den první

Janinko, tady vaří ty čerty.

Podívej se na toho frajera na skútru v péřovce a v žabkách.

Musíme být trošku tolerantní.

2 comments

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s